(Žalm 18:3) Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.

Únor 2015

Čundr

8. února 2015 v 18:58 | David Hoffmann |  Moje tvorba / aneb krátké povídky a ukázky
Čundr
(Příběh ze života)
Napsal David Hoffmann

Kdysi, když jsem jezdíval na čundry, uskutečnil se i mimo jiné čundrácký tábor. Tábor jsme si s ostatními postavili na pronajaté velké louce.
Několik dní po rozjezdu tábora jsme do naší party kluků dostali od dívčí party jednu slečnu (došlo k tomu totiž tak, že když jsme všichni hromadně někam šli, ona byla většinou vždy mezi posledními. Dokonce byly i chvíle, kdy jsme na ni museli s celou naší tlupou čekat). nemohu si pomoci, ale byla to prostě smolařka.

Jednoho dne, když jsme s naším oddílem hráli v přírodě nějakou hru (už si žel nepamatuji, co to bylo), se té hry zůčastnila i ona, budu jí říkat třeba Radka. Oddíl byl roztříděn po čtyřech lidech a Radka hrála v jednom z nich. Žel se jí nedařilo, a ačkoliv se tedy ostatní v jejím týmu snažili sebevíc, přesto žel prohráli.
Radku to vzalo již natolik, že při návratu po lesní cestě si sedla na klády, v ruce kapesník a bylo jasně na ní vidět, jak je hotová, zoufalá a špatná. Obličej měla červený a z očí jí tekly slzy.
Jeden z kluků měl s sebou i novou videokameru, a dokonce se bavil s ostatními kluky jí natáčet. Ještě k tomu ty nemístné poznámky: "Jéé, ona bulí!" a podobně. To mne dopálilo natolik, že jsem se rozhodl jednat.
Odehnal jsem je od ní, ať jdou napřed, a sedl si vedle ní. V tom se ještě objevil Martin opět se svojí kamerou, aby nás natočil. Zakryl jsem mu rukou objektiv a řekl mu jistým tónem, ať si dá laskavě odchod za ostatními. Byl jsem o něco starší než on, pochopil.
Objal jsem Radku okolo ramen, druhou rukou jí otřel slzy ze tváří. Mírně zvedla hlavu, a podívala se mi do očí, se slovy:
"Davide, já jsem tak nešťastná." V jejím obličeji byl vidět v tu chvíli tak smutný výraz. Utěšoval jsem ji, aby si to tolik nebrala, že se jednalo jen o hloupou hru. Položila si svůj obličej na můj hrudník, a já cítil jak už takhle zčásti propocená moje čundrácká košile vlhne dál. Tentokrát však ne mým potem.
Čachral jsem trochu její vlasy, až jsem po chvíli uslyšel: "Nemyslím jen tu hru." Chtěl jsem jí pomoci, a tak jsem jí řekl, že kdyby si chtěla promluvit, může mne navštívit v mém stanu.
Ale kdo ví, zda-li tu poslední větu slyšela celou, jelikož na mých bedrech konečně uvolněně usnula. Vzal jsem ji tedy opatrně do náručí, jednou rukou se mě držela za krkem. A takto obtěžkán břemenem jsem se odebral za ostatními do tábora, kde jsem ji uložil do svého stanu a poslal dva kluky na dříví do lesa na oheň.
Poté jsem odchytil na hřišti Martina, jak si tam s ostatními kluky kopou s míčem a odtáhl jsem ho stranou. Řádně si s ním promluvil a nakonec jsem získal od něj kazetu s jistou nahrávkou z dnešního dne. Videokazetku jsem ten večer po opékání vuřtů spálil v ohništi, který ještě hořel dlouho do noci.
Po večerce, co ostatní ulehli do svých stanů, přišli za mnou Tomáš s Lukášem, aby si vzali noční hlídku podle rozpisu.
Poslal jsem je spát s tím, že si dnešní noc beru hlídku já. Byla jasná, teplá letní noc a bylo příjemně. Přesto jsem si vzal přes sebe deku. Seděl na kládě, koukal do plamenů a přemýšlel.
Seděl jsem takhle notnou chvíli, pak jsem si potichu došel do svého stanu, abych nevzbudil Radku, vzal kytaru a jentak, abych se uvolnil, jsem si u ohně na kládě potichu drnkal nějakou písničku.

KONEC

Prosba

8. února 2015 v 16:14 | David Hoffmann |  Moje tvorba / aneb krátké povídky a ukázky
Prosba
Napsal David Hoffmann

Tento článek jsem se rozhodl napsat v době, kdy jsem ještě pracoval na pokladně v jednom nejmenovaném obchodě:

Nedávno u mne platily čtyři dívenky. Mohlo jim být tak okolo dvaceti, až pětadvaceti lety. Podle hlasu vyznívalo, že jedna
z těch dívek je vůdčí těch ostatních. Během několika dalších okamžiků při postupném placení na mé pokladně mi došlo, že
dvě ze slečen jsou nevidomé, a druhé dvě jsou jim k ruce jako jejich doprovod. Bílé hůlky a tmavé brýle na očích jedné z nich mne v tom utvrdilo, že tomu tak je.
Když jsem jim do dlaně vracel nazpět drobné, jakoby se mi cosi sevřelo v krku a pocítil jsem v sobě jakýsi svíravý pocit smutku. Bylo mi jich opravdu líto, jak byly mladé a jaký je potkal osud.
Jedna z nich se jevila jako plachá a nesmělá. Naopak mne velmi překvapilo, jak vše braly s humorem, a i s jakýmsi optimismem.

Proto bych chtěl prosím, požádat všechny věřící sestry a bratry, aby si alespoň ve svých modlitbách na tyto dívenky,
a vůbec na všechny nevidomé spoluobčany a jejich opatrovníky a ošetřovatelé vzpomněli a pomodlili se i za ně.
A vůbec jim pomohli překlenout jejich úděl, jak jen to je prosím možné. Děkuji Vám předem velmi za případné modlitby!

---------------------- AMEN! -------------------------

V jazzklubu / aneb nesplnitelný sen

8. února 2015 v 15:46 | David Hoffmann |  Moje tvorba / aneb básně do šuplíku
V jazzklubu / aneb nesplnitelný sen
Složil a napsal David Hoffmann

1. Armstrongova píseň "C´est si bon" sálem zní,
je to "Satchmova" dnešní píseň poslední,
a na konci Mistr říká: "Pokud mi zítra vyjde čas,
velmi rád příjdu opět mezi vás!"

2. Já u svého stolku postávám,
sklenku s whiskey na Jeho počest pozvedám,
v druhé ruce kubánský doutník mám,
a vím, že v tom nejsem sám.
Tisknu totiž k sobě,
svoji lásku, půvabnou choť
v černé večerní róbě,

3. víno ze své sklenky popíjí,
čas neúprostně pomíjí,
Louis si svou křídlovku do futrálu ukládá,
barman za barpultem nestrádá,

4. když Louis Armstrong po chvíli odchází,
dáma Ella Fitzgerald přichází,
její pronikavý hlas,
rozkmitá ušní bubínky,
i nitro v nás,

5. zvláštní pocit v sobě mám,
pociťuji že se usmívám,
její hudební doprovod v dáli slyším hrát,
ptám se: " Co víc si přát?"
jejich písničky si broukám rád.

6. po několika svých šansonech,
dostává hvězda pauzu na oddech,
a nejsem v sále z mužů jediný,
kdo přináší Elle květiny,

7. Předání květin, letmý polibek na tváře,
to vykouzlit úsměv dokáže,
několik slov, poté stisk ruky,
myslím si, že tento stisk si budu pamatovat na věky!

Přání k svatbě

8. února 2015 v 15:20 | David Hoffmann |  Moje tvorba / aneb básně do šuplíku
Přání k svatbě
Složil a napsal David Hoffmann

1. Když se vdáváš, když se ženíš, uvědom si drahoušku,
že to má být natrvalo, a ne jenom na zkoušku!

2. Manželství, to není záležitost jen dvou stran,
manželství je trojúhelník: "Ty, ten druhý a Váš Pán."

3. Je tu jeden dobrý návod:
"Rovným dílem dělte se o radosti, o starosti,
jež vám život přinese,
na co sami nestačíte,
předkládejte v pokoře,
s důvěrou a pevnou vírou Tomu,
kdo je nahoře!"

4. "Nechtěj druhou stranu tesat ke své vlastní podobě,
přeješ-li si něco změnit,
pracuj radši na sobě,
partnera moc nekritizuj,
sebe vezmi na mušku,
cítíš-li, že hrozí výbuch,
rychle odstraň rozbušku!"

Svatební

8. února 2015 v 14:58 | David Hoffmann |  Moje tvorba / aneb básně do šuplíku
Svatební
Složil a napsal David Hoffmann

1. Ten slavný čas se blíží,
až Pán Bůh naše cesty zkříží,
a ty časy minulé pominou,
a společná cesta se stane tou jedinou,

2. Mám tě ráda, Mám tě rád,
a chci být už s tebou napořád,
lásce a Panu Bohu se zaslíbili,
a před Ním a před svědky se políbili,
pak na vzájemnou výměnu prstýnků je čas,
až svatebních zvonů uslyšíme hlas,
na ten dnešní den budeme vzpomínat zas a zas,

3. A ty lásko, oděná celá v bílé,
vypadáš tak nevinně a mile,
ale jak já, tak i ty víš,
že od dneška poneseme společně ten kříž,
ten společný kříž manželství,
který nás vede v lásce a ke štěstí.

--------------- To be continued ----------------------

Od mé kamarádky Markéty P.

8. února 2015 v 14:39 | David Hoffmann |  Moje tvorba / aneb básně do šuplíku
Od mé kamarádky Markéty P.

1. Až budeš usínat,
a tvých rtů se dotkne lehký vánek,
tak to bude polibek pro tvůj klidný spánek,
sladké sny a pusinku,
kam si jen budeš přát!

2. Moc mi chybíš miláčku,
v tom překrásném pelíšku,
ležím sama v postýlce,
v krásné noční košilce,

3. Srdíčko mi žalem puká,
kdo vyléčí krutá muka,
kdo vyléčí bolest mou,
pro lásku mou jedinou.

4. žádný ostych, dolů trenky,
ať se brzo perou plenky!

---------To be continued --------

Motorkářská

8. února 2015 v 13:54 | David Hoffmann |  Moje tvorba / aneb básně do šuplíku
Motorkářská
Složil a napsal David Hoffmann

1. Z pražských dvorků, garáží,
česká chlouba vyráží,
Jawa, Praga, Čezeta,...
vyrážejí do světa,

2. po asfaltu i po výmolech,
všude uháním na dvou kolech,
okolo nás hvízdají větry,
na tachometru kilometry,

3. motor šlape jako brus,
dívka za mnou na tandemu pije džus,
je jí fakt pěkný kus,
a já si k tomu zpívám svoje blues,

4. v uších mi zní stále tenhle spleen:
"spojka, brzda, plyn!"

Černý rytíř

8. února 2015 v 13:42 | David Hoffmann |  Moje tvorba / aneb básně do šuplíku
Černý rytíř
Složil a napsal David Hoffmann

1. Černý kočár projel temnou tmou,
na cestu si kočí svítí petrolejovou lucernou,
Kníže temnot spěchá za tebou!

2. bledá dívka na lesním paloučku skotačí,
měsíční půlnoční paprsky se otočí,
rudou růži z keře dívka utrhne,
z lásky muže srdce zatrne,

3. cesta z písku, hlíny a kamení je vymletá,
prach zvířený za kočárem stopy zametá,
na stromě zaskřehotala vrána,
dívka zdaleka nedočká se rána,

4. na trávu se snesla rosa,
dívka tančí v košilce a bosa,
a potůček opodál si zpívá píseň svou,
zurčivou a tajemnou, ...

-----------------To be continued ---------------

Realita

8. února 2015 v 13:20 | David Hoffmann |  Moje tvorba / aneb básně do šuplíku
Realita
Složil a napsal David Hoffmann

1. Při procházce Václavákem
setkávám se s homelesákem,
jestli prý bych mu drobné dal?
"Kde bych chlape, na to vzal?"

2. u Bati mi za tričko,
strčil dealer "psaníčko",
"Fuj, to je ale hnus,
jen mi drogy strčit zkus!"

3. v kapse mám jen tři stovky,
vyrážím dále, do Perlovky,
na chodníku ulice,
bylo sličných dívek velice,
před nightkluby postávají,
zadarmo žel sex ale nedávají,

4. při pokecu s dívkou z nightklubu,
dostanu od pasáka přes hubu,
a už s ní odchází dovnitř nějaký Rus,
"české holce blbnout hlavu zkus!"
"lidi, to je ale hnus!"

5. všude samý Wechselstube, Zimmerfraj,
v podnikání si holt Češi nezadaj,
támhle vidím Němce, Rusa, Američana, ba i róma,
ptám se: "Je tady v Čechách Čech vůbec doma?!"

6. "Ať vzkvétá země hezká,
A hlavně, ať zůstane ta naše chlouba Česká!"
----------------------AMEN!-----------------------------

Ukolébavka

8. února 2015 v 13:03 | David Hoffmann |  Moje tvorba / aneb básně do šuplíku
Ukolébavka
Složil a napsal David Hoffmann

1. Na pelest lůžka se k tobě posadím,
přikryji tě, po vláskách pohladím,
kdyby se ti spinkat nechtělo,
políbím tě na čelo,

2. políbím tě na čelo i na líčka,
ty holčičko maličká,
láska k tobě mi vytváří,
úsměv v srdci i na tváři,

3. Za ručku tě uchopím,
snad tě někdy pochopím,
ve dne ďáblík, v noci andílek,
a já jsem takový bláhový, malý snílek,

4. Měsíc na noční obloze bledě září,
máš vlásky rozhozené po polštáři,
přeji ti můj skvostný andílku,
pestrou nádherných sníků nadílku,

5. Pozoruji tě, jak blaženě spíš,
ptám se: "O čempak asi sníš?"
O princi na bílem koni,
co mu podkovy jen zvoní,
O vzdušných zámcích,
O nádherných krámcích, ...
ať je to tedy cokoli,
snění totiž nebolí.
.....