(Žalm 18:3) Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.

Pro Esterku 1

7. února 2015 v 19:46 | David Hoffmann |  Moje tvorba / aneb básně do šuplíku
Pro Esterku 1
Složil a napsal David Hoffmann

1. Nejspíš mé já míří k záhubě,
když má duše a srdce touží po tobě,
a ačkoliv v Praze fyzicky jsem,
duchem nejsem přítomen,

2. jsem tam kdesi v dáli,
tak jak jsme si vždycky přáli,
být stále spolu jen,
to byl náš tajný, dávný sen,

3. už nemusíš se lásko bát,
při tobě budu vždy stát,
v domácnosti pomáhat,
mám tě totiž velmi rád,

4. vždy se těším, jakmile odbije naše hodina,
a ty budeš na skype zelená,
až uslyším tvůj hlas,
toužím tě vidět zas a zas,

5. až opět vysvitne sluníčka zář,
a já spatřím opět tvojí tvář,
ten tvůj úsměv, ty tvé oči,
zem pod nohami se mi jenom točí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama