(Žalm 18:3) Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.

Touha

7. února 2015 v 17:14 | David Hoffmann |  Moje tvorba / aneb básně do šuplíku
Touha
Složil a napsal David Hoffmann

1. Stojím u otevřeného okna,
koukám do noční tmy:
"Na tebe lásko vzpomínám,
co děláš právě ty!?"

2. Ty jsi tam kdesi v dálce,
srdíčka mi kreslíš k dopisu na obálce,
venku za oknem lehce mrholí, ať děláš cokoli,
ptáš se sama sebe:
"srdce od lásky totiž nebolí"

3. Ptám se v duchu:
"Co je to vlastně láska?"
To je mezi dvěma lidmi neviditelná
silná páska,
aby měli ke svým vzájemným srdcím blíž,
a nebyl jim tak někdo další na obtíž,

4. Chtěl bych tu vzdušnou vzdálenost překlenout,
být u tebe, ke tvým nohám pokleknout,
šeptám ti něžná slůvka do uší,
ale mrholení deště mé prosby přehluší,

5. Snad se má touha a prosby vyplní,
a já tě brzy vtisknu do dlaní,
mé já, i mé srdce po tobě velmi touží,
stejně jako čmelák po suchu,
támhle v té louži.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama