(Žalm 18:3) Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.

Zpověď

16. března 2015 v 11:06 | David Hoffmann |  Moje tvorba / aneb krátké povídky a ukázky
Zpověď
Napsal podle skutečné události David Hoffmann

Nedávno když jsem byl zrovna v práci se mi stala jedna příhoda o které bych Vám rád vyprávěl.
Naproti naší prodejně je prodejna s mobilními telefony, tablety a příslušenstvím. Jednoho dne do této prodejny přišla maminka s chlapečkem. Mohlo mu být tak tři, čtyři roky. Vypadalo to, že je nějak mentálně zaostalý, ale to není podstatné v tomto příběhu. Maminka mu dala koláček a prohlížela si vystavené mobilní telefony. Chlapeček začal koláček jíst, ale co se žel nestalo, koláček mu spadl. Chlapeček se nad koláčkem sehnul, koukal smutně na něj a vypadalo to, že bude plakat.
Maminka si ho v tu chvíli nevšímala a bavila se s prodavačem o telefonech.
V tu chvíli se mi chlapečka sželelo a měl jsem v sobě takový zvláštní divný pocit, a jako by se mi zdálo, že ke mne promlouvá v tu chvíli Duch Svatý. Měl jsem ve skřínce k svačině dva banány. Nelenil jsem a vstal, utrhl jeden z banánů a přišel jsem k tomu chlapečkovi, poklekl a ten banán jsem mu dal se slovy, aby si z toho koláčku nic nedělal, že se to stává a že velcí kluci kvůli blbostem nebrečí. Maminka se na mne podívala, když viděla, jak mu dávám ten banán a chtěla mi jej zaplatit, já jsem ji odmítl a řekl: "to je v pořádku, bylo mi líto Vašeho chlapečka, když jsem ho viděl ...." Spíš než nějaké případné peníze mne spíše hřál uvnitř nitra takový blažený pocit, že jsem někomu mohl udělat radost, i byť jedním banánem a pocit dobře vykonaného skutku. Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama