(Žalm 18:3) Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.

"Stará škola" versus dnešní doba - Díl První

19. září 2016 v 21:33 | David Hoffmann |  Článkový seriál "Stará Škola"
"STARÁ ŠKOLA" versus DNEŠNÍ DOBA
Díl První / aneb střípky z vlastní zkušenosti
Napsal David Hoffmann

Aneb jak řekl kdysi jeden filozof a učenec: "Vědu a pokrok nezastavíš". Nevylučuji, že to řekl pan Darwin, ale žel si tím nejsem zcela jist.
Každopádně a upřímně mohu říct: "Nemám dnešní "postmoderní" dobu rád, a pokud to řeknu jinak: narodil jsem se do blbé doby, a ještě ke všemu na blbém místě." Z dalších řádků poznáte proč.
Když jsem o tom přemýšlel, mně osobně by mi vyhovovalo devatenácté, možná začátek dvacátého století. A žádná Praha, ale nějaký baráček na venkově či na vesnici. Dělal bych nějakou "normální" práci, klidně se někde staral o políčko, pracoval v zemědělství, či pracoval někde u dobytku, na farmě. Nepohrdl bych v té době se naučit i nějakému tomu řemeslu.
V baráčku žít se svou manželkou a dětmi, v neděli chodit do kostela, stýkat se a popovídat si s lidmi, doma si číst Bibli a vést rodinný a poklidný život. A v tomto směru nadále pokračovat a vychovávat svoje děti ve víře, zajistit jim v budoucnu studium a uživit rodinu.
A co bych ještě uvítal?: Mít v tom baráčku takovou malou, osobní komůrku, kde by mi postačil skromný nábytek, židle, stůl či nějaký malý sekretář, nad ním poličku a svícen. Na stole psací potřeby, papíry a jeden z mála vynálezů: starý, psací stroj.
Ano, toto by mi naprosto vyhovovalo a pak bych byl plně spokojený.

A ne tu dnešní, moderní či jak někdo říká s oblibou "postmoderní" dobu, kterou já tuze nemám rád. Sice je věk moderních, vyspělých technologií, technických pokroků a převratů. A to nejen v technice, elektronice a dalších podobných oborech, ale i ve vědě, zdravotnictví a výzkumech.
Sice je spousty věcí, které jako lidé umíme vyrobit, je sice více nemocí a neduhů, které umíme vyléčit (I když je stále řada nemocí, které dnešní medikamenty stále nezvládnou, jako například rakovina, AIDS, … a řada dalších) a další vyspělosti.
Ale na druhou stranu: Nerad to každý osobně přizná, ale kdo je v dnešní době stoprocentně zdravý? Odpovím klidně za Vás: Nikdo!
Každý z nás má nějaké zdravotní problémy a těžkosti, ale od nich se odvíjejí i další problémy, jako jsou například problémy psychického a psychologického rázu a podobně.

A tomu leckdy napomáhají, kor v dnešní době, díky dalším okolnostem, záležitostem, starostem, situacím i dalším problémům (jako například jsou různé obavy, například: obava o ztrátu zaměstnání, obava finanční tísně, obavy o zdraví členů rodiny a blízkých, obava ztráty střechy nad hlavou, a podobně). I velké problémy, které sice nevidíme, ale zato velmi razantně cítíme. Převážně tedy v našem mozku, srdci a tím je stres, stresové situace a další příznaky s tím spojené.
Se stresem jsou zase navzájem propojeny samozřejmě již dříve zmiňované zdravotní problémy, jenž ale v tomto stavu mívají mnohem vážnější následky jako mohou být například infarkt, mrtvice… A pokud to ještě "dobře" dopadne, můžete do konce života trpět demencí, skončit s ochrnutím na invalidním vozíku či na lůžku. V opačném případě to končí smrtí, v lepším případě na psychiatrii či v sanatoriu. A biologické hodiny počítají čas každému z nás, nezáleží na věku, ani na pohlaví.

A na základě všech těchto faktů mohou starší muži trpět žel impotencí a dalšími zdravotními problémy. A jsme u další záležitosti, a tou je věčné téma "moderní maminky", moderní doba a starší muži.
Dnešní "moderní maminky" dávají přednost kariéře před rodinou, každá se spíše dneska snaží dostat na tom postu manažerů co nejvýše. A pak se diví, že po pětatřicátém roku nemohou mít děti. Případně mohou, ale jsou již brány jako "rizikové" pacientky (bráno ze zdravotního hlediska), a tudíž není již zcela vyloučené, že ony, či jejich novorozené děti budou zcela v pořádku.

Protože nejen u mužů, ale i u žen věkem klesá možnost početí a otěhotnění. A dnes řada mladých žen si to ani neuvědomí, a pokud si to někdy uvědomí, tak už může být i pozdě.

Dříve se to takto neřešilo, ženy na statku, na polích, či v kravíně si byly všechny rovné, co se týče kýžené kariéry. Byl prostě větší klid a pohoda, nikdo se nad nikoho nepovyšoval.
Ale hlavně: dříve bylo podstatně více úcty, tolerantnosti, slušnosti, seriozního jednání, a to nejen ke starším generacím, ale i k sousedům z okolí, k ostatním spoluobčanům a i k cizím lidem. Což v dnešní době, řekl bych, absolutně neexistuje. Velmi to tato "moderní doba a dnešní generace" postrádá. Ono stačí, když proti vám po chodníku jde nějaká skupinka mladistvých. Myslím, že mnohdy to jejich chování, mluva, vystupování, atd. hraničí se zdravým rozumem a s logickým uvažováním. Abych řekl upřímně:" Je mi z toho smutno.

Pokud pokročím od dnešních "moderních maminek" dále k mužům, narazím na téma:" Sex, rodina a manželství". V dnešní době je zřejmě "in" a moderní žít a bydlet na hromádce a tzv. "na psí knížku".
Já jako křesťan pro toto "soužití" rozhodně nejsem a nepodporuji to. Stejně jako to, že by si měli homosexuální páry gayů a lesbiček osvojovat děti. Já a moje žena jsme názoru, že kompletní rodina by měla být muž a žena (a to řádně oddáni, ať už věřící či nevěřící)a poté děti. Nikoliv dva muži, či dvě ženy a děti, nebo dva dospělí lidé, kteří nejsou v "manželském svazku" a děti. Už to je mj. i vizitka pro ty děti homosexuálů, až se jich v budoucnu někdo zeptá:" A kdo jsou tví rodiče?" To aby pak ty děti raději ani nevycházely ven. To je také úvaha k zamyšlení, a takhle bych mohl pokračovat i dále, ale nechci. Moje hlavní myšlenka směřuje jinam, než kam se nyní ubírám.

Další věčné téma "moderních maminek" je již dříve zmiňovaný "sex"
Přiznejme si, že toto téma by mělo zůstat správně za zavřenými dveřmi našich domovů, respektive ložnic. Alespoň to platívalo kdysi a toto téma bylo tabu. Dnes již tomu, kor v době internetu, počítačů, různých internetových diskusních fór, sociálních sítí a dalších vymožeností a moderních technologií, jako jsou programy Skype, Icq, a podobné programy, je tomu již jinak. A mnohdy mi připadá, jako by se tím i ony ženy chlubily. Skutečně mi zůstává rozum stát a ani nevím, co si o tom všem mám myslet.
Rozhodně nejsme s manželkou pro to, zveřejňovat jakékoliv podobné informace na internetu a ani je nevyhledáváme. To spíše člověk na ně narazí nechtěně při čtení nějakého jiného, nezávislého článku a stránky s výše uvedenými tematickými články vás, z vaší strany nechtěně, přesměrují na diskuse na erotická témata, o kterých jsem se zmiňoval výše. V tomto případě pomáhá pouze nastavení v internetovém prohlížeči zabraňující přesměrování na stránky s podobným obsahem.
Jenže, jak jsem zjistil, ne vždy toto nastavení žel funguje. A proto je třeba se i na toto připravit, co nejdříve se vrátit zpět, a pokud možno se na tyto stránky nevracet. Protože si takto můžete do počítače zanést i spousty "nečistot". A ačkoliv jste na tuto stránku s diskuzí vůbec nechtěli, přesto tam jste.
To je další věc, kterou nemám v dnešní době vůbec rád, a tou je omezování osobní svobody, manipulace a ovlivňování lidí. Začíná to nejen nechtěným přesměrováním internetových stránek, ale i v dnešním reálném životě v zaměstnání, na ulici, na veřejnosti, v dopravních prostředcích a podobně. A to oněch "manipulátorů" na nás je celá spousta: od našich nadřízených v práci, ale i od různých manifestantů na ulicích, ale jsou to i reklamy, které se nás snaží dostat tam, abychom utráceli naše finance za "hlouposti", které stejně ani nevyužijeme, a akorát zabírají místo. Pokračujíc přes příslovečné "šmejdy", nabízející pochybné zboží, pochybné kvality za předražené ceny. A takhle bych mohl pokračovat dále, protože "lákadla a oblbováky na lidi" tohoto typu jsou žel stálé. A žel je stále spousta lidí, kteří se nechají zviklat, ale pak ať tedy nebrečí, že naletěli.
Protože pokud už sledují reklamy a upoutávky na zboží, ať už na internetu, v tisku či v televizi, tak už není na škodu si občas pustit pořady typu Černé ovce, D-Test, a podobné, kde o "šmejdech" mluví stále, a hlavně i jak se jim bránit. A tím se tak i vymanit z již výše zmiňovaného omezování osobní svobody, manipulace a ovlivňování. Je potřeba se proti tomu postavit a bránit se.
A opět se s radostí ohlížím zpět do minulosti, když tyto "zvěrstva" neexistovaly. Žádné počítače, televize a podobně, lidi tak byly k sobě přátelštější, svornější, scházeli se navzájem po chalupách, popovídali si a hlavně byla klidná, pohodová, přátelská a příjemná atmosféra. Což dnes absolutně neexistuje.

Ale to jsem opět utekl od tématu. Vracím se opět zpět k tématu:"moderní matky a sex."
Jsou ženy, okolo kterých se její muž jen "otře" a přijdou velmi snadno do jiného stavu. Jenže žel i mimo těmito ženami jsou tzv. "krkavčí matky", které si tohoto "daru" od Pána Boha neváží a raději se potomka zbaví, jenže žel mnohdy neunáhleným a nerozvážným způsobem, ať jej již usmrtí, či v dalších mnoha případech někde v taškách pohodí, místo toho, aby jej raději daly do babyboxů či k adopci, aby se z dětí mohli radovat páry, kteří žel tu možnost mít vlastní děti, nemají. A tím se touto cestou vracím zpět tam, kde jsem původně chtěl být, neboli jak jsem již dříve psal, o nemocných "impotentních" starších mužích, kterým žel k této nemoci dopomohl již dříve zmiňovaný stres a veškeré choroby, potíže a komplikace s ním spojené.
A tento problém je mnohdy "černou můrou" řady starších mužů, ale i s tímto handicapem se dá žít.
A věřte mi, vím, o čem mluvím, ale nechci a ani nehodlám se zde o tom rozepisovat. Ať už jen z toho důvodu, že to nemusí být zrovna pro někoho příjemné.

A nyní pokračujme dále. Přesto existuje řada specialistů a léčebných metod, jak toto odbourat.
Ale mnohdy tento "problém" nemusí být zrovna zdravotního rázu, ale dle nových poznatků se prý může jednat, z důvodů již zmiňovaného stresu a stresových zátěží na lidský organismus, o psychický blok, který může v sobě muž mít, a který odbourá pouze specialista v oboru.

A zde je na místě příslovečné slovo "jenže".
Právě že jenže ne každý muž se svěří se svými osobními, intimními pocity a starostmi cizímu člověku, kterého navíc nikdy v životě neviděl. I kdybyste onoho specialistu třeba potkal někde v prodejně potravin, či na zastávce MHD, tak i tak pochybuji, že by se mu leckterý muž svěřil.
Druhá věc je otázka financí, respektive pokud dotyčný specialista v oboru není váš "známý", tak žel musíte počítat s jistým finančním obnosem. A věřte, že v tomto případě se jedná, žel o nemalou částku. Takže je to otázka opět dle uvážení, zdali si tuto pomoc můžete dovolit.
Protože jde o to, abyste do tohoto "projektu", respektive o psychickou obnovu člověka bezhlavě neinvestovali a pak toho nelitovali. Protože sice člověk, kor v tomto případě při větším obnosu financí, očekává od specialisty určité výsledky, a jsme opět u slova "jenže". Protože ne vždy se očekávaný výsledek shoduje s výsledkem od specialisty. I když by vás měl specialista správně seznámit s metodami a praktikami, které používá, či spíše řečeno použije ve vašem případě, abych byl ve vyjadřování přesnější. Je to úplně stejné, jako když jdete do nemocnice na operaci, a váš ošetřující lékař či primář, který vás bude operovat, vás má správně informovat předem o celém průběhu operace, medikamentech a pooperačních šetření a léčbě.
Takže než půjdete na první schůzku, je třeba si díky moderní vymoženosti, řečené internet, zjistit si pomocí internetového vyhledávače google či v encyklopedii na wikipedii co nejvíce informací o dotyčné osobě, a případně i zajít do internetových diskuzí, a zjistit jak jsou ostatní "klienti" s tímto specialistou spokojeni. Případně dle získaných informací přejít k dalším krokům: buď elektronicky či po telefonu dotyčného specialistu kontaktovat anebo se případně podívat po jiném specialistovi, který se vám bude zdát serioznější a spolehlivější. V potaz je pochopitelně třeba brát uvedenou finanční částku, o kterou si řekne. Tím poznáte, jestli mu nejde hlavně o peníze, poté již o zmiňované praktiky, které používá a použije. (Nepůjdete přeci k nějakému šarlatánovi či šamanovi, který používá starodávné prostředky typu vonné tyčinky, bylinné masti, akupunkturní jehličky a podobné.) Ale k "zavedenému" specialistovi, které používá moderní vědy a léčby. Poté je třeba "zvážit" délku návštěvy, počet terapií a další dodatkové informace.

Jak jsem již dříve uvedl, jedná se o svobodnou vůli každého člověka zvlášť, dle jeho finančních prostředků, časového harmonogramu a hlavně je důležité rodinné zázemí, spíše stabilní silná morální podpora rodiny a blízkých přátel, aby to dotyčná osoba (v tomto případě onen starší "nemocný" muž) vše zvládla, a samozřejmě mám na mysli onu psychickou stránku, jelikož psychický rozbor osobnosti od specialisty nemusí být každému příjemný a je třeba se na to pořádně připravit.
Nezapomeňte však, že na základě získaných informací přímo od specialisty je ryze jen a pouze na vás, jak se rozhodnete.

Ale když se opět vrátím zpět, kdysi nebylo ani těchto specialistů zapotřebí, protože když to řeknu upřímně: lidé neznali, co je zmatek, shon, deprese a hlavně stres. To vše je až výsledek dnešní zmatené, uspěchané doby.
Ačkoliv jsem se narodil a vyrůstal v Praze, jsem šťastný, když jsem se odtamtud odstěhoval. Za Pražáka se již ix let nepovažuji, a abych řekl upřímně: do Prahy bych se už vrátit rozhodně nechtěl.
A co se týče tohoto města a veškeré doby v ní prožité, minulosti a události v ní, za tím vším jsem již uzavřel a udělal za tím tlustou, černou čáru. Právě že ona Praha se na mne dosti, hlavně psychicky, a žel i zdravotně podepsala. A to je jeden z mnoha důvodů, proč už jsem tuto kapitolu uzavřel a nehodlám se již nikdy více k tomu výše uvedenému znovu vracet.
Bydlíme a žijeme spolu s rodinkou v Klatovech, máme rádi už "svůj" klid, pokud možno bez stresu a dalších nežádoucích negativů, a ačkoliv se tomu člověk zcela neubrání, přesto se tento jev snaží potlačit, jak to jen jde. Proto opět říkám, nemám tuto dobu rád.
Když jsme tenkrát po svatbě řešili s manželkou otázku zaměstnání a bydlení, tak mi sama řekla, že prý do uspěchané a zmatené Prahy nešla. A já jí samozřejmě v tomto směru naprosto chápu a rozumím jí. A i kdyby nám nabízel kdoví kdo a kdo ví co za to, abychom šli bydlet a pracovat do Prahy, tak rozhodně říkáme: "NE!"

Pokud bychom žili v onom již dříve zmiňovaném devatenáctém, či začátkem dvacátého století, třeba by byl náš názor jiný. Dnešní doba je a zřejmě už i bude i nadále zlá, protože už příliš nevěřím v tu nějakou dobu zlepšení. Ještě že mám svou rodinku, pár přátel a víru v Pána Ježíše a Pána Boha, kterou mi nikdo nemůže vzít, a hlavně to je to, co mne udržuje při životě na tomto, již takto mizerném, zdevastovaném světě.
Když jsem kdysi tento názor řekl jistým lidem, vysmívali se mi, zda-li bych se nechtěl vrátit rovnou až do pravěku. Ale řekl jsem jim: "Ne, mně by postačilo bohatě toto časové období, devatenácté až dvacáté století. Byl bych velmi spokojen, tam bych se rozhodně cítil lépe než v dnešní moderní či "postmoderní", bláznivé a uspěchané době. A já to klidně přiznám, i když si mnozí lidé o mne myslí, že jsem podivín a možná i blázen, ale já jim jejich názory neberu a také si o nich myslím své.

------------------------------------------------- Konec prvního dílu! -------------
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama